Bylo mu 60 uz kdyz otviral dvere a 60 mu zustalo po cely vecer. Oblicej byl nekolik
desitek let pozadu, ale ramena mel shrbena vedenim, ktere prislo prilis brzy. A na tech ramenech se se stejnym vedenim hrbilo jemne karovane sako. Oci mel zarudle v barve sveho styloveho kola, na kterem prijel. Byl to Peter a ja jsem opet nechapave kroutila hlavou nad tim, jak se nekteri lide rodi stari a nekteri zustavaji detmi cely zivot.
Behem vecere pozadal Amie opet o ruku, i pres ten prosty a nezvratitelny fakt, ze je gay. Amie to opet rozrusilo a zvazovala, jestli se s tim clovekem chce jeste bavit nebo ne.
Opodal, ctyri stanice autobusem smerem na jih a jeden den zpet, sesli jsme do podzemi.
Lide stali, ponoreni v komiksu a sem tam se nekomu odchlipl kus tela v cerne a bile,
dozajista doprovazeny bublinami s komentari. Vecirek produkcni spolecnosti slavil ukonceni prace na hollywoodskem akcnim filmu. Vsichni ten vecer hrali a nikdo nebyl trojrozmerny. Trojrozmerna tam byla pouze tezka nuda, ktera se prevalovala od ust jednoho k druhemu. Craig mi predstavoval vsechny svoje pratele, bajecne sablonovite lidi. “A co delas Davide? Taky reklamy jako vsichni tady?’’ ‘‘No, uz deset let, ale je to jen prechodne, chci natocit film.’’ ‘‘Vazne?’’ “Ale zadnej velkofilm, zadnej hollywood, to me nezajima. Chci natocit neco obycejneho. Uplne obycejny pribeh o uplne obycejnych lidech, chapes?” ‘‘Hm, chapu, to tu jeste nebylo, tak se budeme tesit.”” Potrebovala jsem zmizet a neslo mi najit skulinu. Na sofa se valela paruka. Podezrele metaforicka.. Ruzova. Nasadila jsem si ji a zmizela skrze ni. Uf!
Komix ziskal na barvach.
Stale jsem vnimala swingovou kapelu, cernosskou panterici v upnutych satech a s oholenou hlavou, spousty rtenek, haldy koutku oci, a hlavne, hlavne objednanou a tezce zaplacenou autenticitu. Jako ve filmu! Proto tu prece vsichni jsme.
Cim vic dostaval komix na barve, tim vic jsem si zacinala krizit mezi sebou lidi z obou vecirku. Musela jsem vysachovat casovy posun jednoho dne, jelikoz tam trochu haproval. Ale v Hollywoodu neni nic problem.
David dostal jako kanyrek Peterovo vedeni, trochu se mu nahrbila ramena a jeho obycejny film ziskal zajimave karovane zapletky. Asi jako kdyz George Clooney ucisne plochym hrebinkem uz tak dokonalou vlnu. Jeho film ziska hlavni cenu poroty na SUndance a stane se milackem publika v Cannes. Pribeh je o obycejnem architektovi, ktery si cely zivot mysli, ze je gay. Dokud nepozna noblesni unavenou damu se spravnym prizvukem. Pak milovani i projektovani nabere zcela jineho smeru.
Pak jsem potrebovala do komixu propasovat Tita, nezne zlovestneho basnika a psychoanalytika. Totem vsech nasich vecirku se rozhodl byt jako becherovka. Horky a sladky zaroven. Vyborne! K filmu se vsak nehodil, nicmene naroubovat do nej potencial cernosske panterice se mi moc zamlouvalo. Tito vyskocil do vzduchu skvelou otockou, popadl mikrofon a jal se podavat psychoanalyzu v rytmu samby. ‘‘Je neprekonatelny!!’’kricela jsem nadsenim. Vsichni se pridavali k tanci. Vydychanym vzduchem se misil refren:’’ Kdyz vsanc matcine prsu/navzdy jsi dan/never uz nicemu/ani v sebe sam.”
Dav silel nadsenim a bylo nacase nechat vstoupit do hry Amie. Jen co se objevila v prvnim policku komixu, strhla ze sebe dobre vychovani a ukazala nam jeste lepsi. S ni se stala reklama opravdovym umenim, lide opet umirali krasou a pri jejim sledovani si vypraveli pouze septem. Amie tancila reklamu na sambu a dav nabiral na sile.
Druha ranni se prehoupla a bylo nacase jit, zitra hostim doma party.
Nechala jsem Amie Titovym analyzam, ktere zpovzdali natacel David. Skrz ruzovou paruku jsem se spleti chodeb a schodu dostala opet nahoru, do ulic City, kde bylo mrtvo. Mesto, ktere po osme hodine vecer umre. Miluju tuhle uprimnost!
Dokonce i krysy tu nejsou.
Placam se o odlesky mrakodrapu a potacim se podpatkovite domu. Paruku cestou ztratim. Zatracene!’’ nadavam a s hlasitym BANG! uzaviram posledni, ted uz zas dokonale cernobile, policko komixu.
